Podmínky
Podmínky pro ohřev teplé užitkové vody rozdělujeme na přírodní a technické.
Přírodními podmínkami máme na mysli sluneční záření. A to jak jeho intenzita, tak i jeho délku záření. Sluneční záření, které dopadá na zemský povrch, je možné rozlišovat na přímé a rozptýlené záření. Přímé záření tvoří svazek rovnoběžných paprsků. Rozptýlené sluneční záření, neboli difuzní, vzniká rozptýlením přímých paprsků na molekulách vzduchu, vodních kapkách a ledových krystalcích.
Co se týká solárního svitu, v ČR se pohybuje kolem 1 460 hodin za rok. V oblastech, které mají více znečištěné ovzduší, je nutné počítat s poklesem slunečního záření o 5-10%. Někdy až o 15-20%. V oblastech s nadmořskou výškou od 700 do 2000 m.n.m. lze naopak počítat se zvýšeným zářením, a to až o 5 %.
Další podmínky pro ohřev solární vody jsou technické. Pomocí kapalinových kolektorů je možné získat 300 – 800 kWh/m2 za rok. Všeobecně platí, že v zimě je intenzita slunečního záření menší. To znamená, že je solární energie málo, a pro pokrytí svých potřeb je nutné využít i jiných zdrojů. Jako je například elektrická energie. Naopak v letních dnech je solární energii přebytek. To znamená, že i méně účinné kolektory mají dost energie.
Účinnost kolektorů se odvíjí od rozdílu teplot absorbéru a okolního vzduchu. V případě, že požadujeme vyšší teplotu pro přípravu teplé užitkové vody, bude účinnost menší. Kolektory rozdělujeme na vakuové, trubkové a ploché. U jednoduchých plochých kolektorů není v zimě možné ohřívat vodu na více než 80°C. A to kvůli citlivosti kolektoru na změnu teplot. Díky tomu pak účinnost kolektorů klesá. U dalšího typu, tedy u vakuových kolektorů, je absorbér izolován vakuem. Tyto kolektory mění svojí účinnost velmi málo. Proto dokážou velmi dobře pracovat i v chladných či mrazivých zimních dnech.